20 let od hrůzovlády lidu
- Listopad 18th, 2009
- Zvěřejněnohyde park
- Napsat komentář
Jsem strašně rád, že před 20 lety padl komunismus a já mohu žít ve svobodné zemi. Ano, některé věci se mi nelíbí, ale tohle výročí je věc, která stojí za oslavu. Vím, že jsem to trochu propásl, ale je pár věcí, které jsem k tomu chtěl napsat.
David Grudl napsal krásný článek a já s ním naprosto souhlasím. Stojí za přečtení!
Včera večer jsem byl na Live Diggnation v NYC a potkal jsem pár zajímavých lidí a debata se stočila i k našemu vztahu k Rusku a k sametové revoluci. Trochu mě přemohla nostalgie z toho výročí 
Bavili jsme se o tom, jak je starší generace poznamenaná nesvobodou. To je věc, která se nedá generalizovat, ale asi to tak do určité míry je. Z toho vyplývají ty věci, které mi na ČR vadí. Je to třeba velká uzavřenost lidí zde, takový chlad, který je z nich cítit. A je to pochopitelné, když třeba 40 let žili v režimu, kdy nemohli projevit svůj názor a nemohli třeba ani svým kamarádům svěřit své myšlenky, protože se báli persukece. A to jsou věci, které se reálně děly.
Ono je to těžké a já rozhodně nehodlám soudit lidi, kteří donášely. Když víte, že něco někde na někoho prásknete a budete se pak mít o něco lépe (ale stejně jako socialistický socky, to už je druhá věc) a nevidíte možnost nějaké společenské změny, je asi hodně těžké tomu odolat. Opravdu nevím, jak bych se choval v té době já, přece jenom jsem v tom nežil.
Vím, že mám občas černobílé vidění světa a že vše není jen černé nebo bílé, ale před revolucí nebylo vůbec nic lepší! David Grudl o tom hezky píše ve svém článku, takže to nebudu moc rozebírat.
Nástup komunistů k moci pomohl jen sockám, co žili ze dne na den. Opravdu si někdo myslí, že je něco špatného na osobní odpovědnosti? Lidé, co spořili, investovali do nemovitostí, všichni kdo se snažili svou pílí nezatěžovat společnost svými potřebami a žít si nezá- ti všichni přišli o svůj majetek, o svoje úspory. Kdyby před ‘48 všechno prochlastali a prohráli v kartách, byli by na tom lépe. Vážně si někdo myslí, že tohle je spravedlivá cesta? Já teda ne.
U nás byl nastolen reálný socialismus, kterého se dosáhlo po kolektivizaci soukromého majetku, finanční reformě atd. Takže naše společnost žila v reálném socialismu a směřovala ke komunismu. Ten vlastně nikdy nastolen nebyl, jen jsme se k němu přibližovali a bylo to čím dál horší.
Ani samotná myšlenka komunismu není hezká, je pouze utopická. Každý, kdo nad tím trochu přemýšlí, musí vědět, že unifikace není nic dobrého. A bez unifikace komunismus nastolit nejde. Překvapuje mě, že existují mladí lidé, kteří komunismus obhajují – chodí v oblečení s levicovou tématikou a je to projev vyčlenění se z mainstreamové společnosti. Dokážete pochopit, proč někdo, kdo chce být něčím zvláštní, kdo nechce zapadnout do mainstreamu, může podporovat unifikaci? Pochopil bych to u klasického středního proudu, který bere to, co je běžné (v určitém smyslu tedy unifikované), ale proč proboha zrovna levicový intelektuálové, kteří střední proud nikdy nebudou?
Je smutné, že si dnes málokdo uvědomuje ten strach, ve kterém lidé museli žít. Ano, všichni znají těch pár vykonstruovaných procesů, ale málokdo si uvědomuje, že se zde lidé normálně zabíjeli – a to jenom kvůli odlišnému politickému názoru. Nezažili jsme velké masakry na náměstích, jako v Číně, ale při demonstracích se do lidí normálně střílelo. Je to normální? Určitě ne. Policejní výslechy byly s použitím mučení, hodně lidí bylo na policejních stanicích umrtveno. To jsou věci, o kterých se nemluví, ale byly zde.
Ekonomicky byl komunismus pro ČR katastrofou. Když pomineme drobnosti jako nedostatek základních věcí, podívejte se na to, v jakém stavu naše země byla a bohužel v mnohém ještě je. Všechny baráky neopravené, všechno neudržované. Ano, dnes spousta soukromých majitelů kašle na nějaké památky a neopravuje je, ale to už je problém dnešních zákonů a toho, že si nevážíme kulturního dědictví.
Jsem rád, že jsem v tom zasraném socialismu nemusel žít a je mi upřímně líto lidí, kteří to zažili. 20 let je dlouhá doba a myslím, že se nám toho povedlo docela dost. Preference komunistů sice stále rostou, ale já věřím, že se takovýhle zrůdný systém už nevrátí.
Ahoj Kubo (k diskusi překopíruju na FB), dopředu upozorňuji, že budu hodně zevšobecňovat a používat řadu nadsázek. Koukáš na to hodně černobíle. Nesouhlasím s komunisty, ani nápad, na druhou stranu vím, že babička nebyla ve straně a nikdy nebyla perzekuována, dělala vrchní sestru v jihlavské nemocnici a nikdy si nestěžovala na to, že by ji někdo nějak bránil v projevu, říkal jí, co si má myslet atd. Je faktem, že srovnání Jihlavy a Prahy asi bude jiné, je faktem, že pracovníci ve zdravotnictví byli privilegovaní, například lékař po kritice režimu skončil v horní dolní a ne v base, jak by se dalo čekat, ale stejně, prostě „obyčejným“ lidem se nežilo tak zle. Pokud tedy nehovoříme o době let padesátých, které byly tak trochu bojovka. To je první věc. Tím nepopírám, že vláda komunistické strany byla zločinecký systém.
Druhá věc je, že na pojmu levicový intelektuál nevidím nic pejorativního. Po pravdě si začínám čím dál více uvědomovat svůj příklon k levicové tradici, dá-li se něco tak nazvat. Bohužel, jako „levicový intelektuál“ nemám na levici koho volit. Komunisti jsou na mě moc radikální a socialisti moc mafiánští. Na druhou stranu na pravici je to vlastně to samé. Ale zpět k tomu pojmu levicový intelektuál. Domnívám se, že není nic špatného na tom, když má v sobě člověk jakousi „sociální sounáležitost“. Která současnému kapitalistickému systému poněkud chybí. Souhlasím s tím, že by člověk měl rozlišovat mezi makačenekem a nemakačenekem, ale ne vše je nastaveno dobře. Osobní názor.
A poslední věc. Ano, žije se jistě lépe, než se žilo, ale zas za takový odvaz bych současnou situaci nepovažoval, krom vlády jedné strany nám začínají vládnout národní a nadnárodní firmy a člověk, který chce říct svůj názor se bojí zase.
Ahoj Tome, myslím si, že bychom to měli probrat u pivka
Když se podíváš, kde jsou lidé jinde ve světě, je to obrovský rozdíl a je to dané hlavně tím, že u nás se žilo ve strachu ze.. No vlastně ze všeho. / myslím tím vstřícnost, všude na západ se s tebou někdo zastaví na ulici a 10 minut si s tebou povídá, to u nás prostě není. Druhou věcí je všeobecná závist, to jsem do článku ani nezatahoval /
Jasně, znám pár lidí, kteří v té době měli skvělou partu a ten nepřítel (strana) je sjednotil a prožili asi intenzivnější přátelství, než je běžné dnes, ale to všechno jsou výjimky. Stejně jako organizace zabývající se výchovou dětí, byl o tom pěkný článek v Respektu. Povětšinou šlo o schůzování ohledně výhod socialismu, ale pár výjimek zažilo v Pionýru spoustu dobrodružství.
Tím levicovým intelektuálem jsem samozřejmě myslel něco trošku jiného, asi budeš tušit, jaký typ lidí jsem tím chtěl obsáhnout. Popravdě bych se přiřazování se k levici poněkud vyhnul, protože si myslím, že je to dnes poměrně nepřesné a rozhodně neplatí „levice = sociální cítění“, to jsou dva nesouvisející pojmy, které nám asi taky zůstaly zakořeněné jako ekvivalenty z dob socialismu, kdy se nám snažili namluvit, že se jedná o jakousi solidaritu.
Kapitalismus je pojem, který sedí na 19. století a osobně si myslím, že moderní pojetí kapitalismu je taky poněkud utopické. Rozhodně to ale není systém, ve kterém bychom žili.
To že vše není nastaveno dobře – souhlas a dokonce bych řekl, že strašná spousta věcí je nastavena špatně. Jenže opět, většinu těch věcí jsme si podědili ze socialismu – ať už tak, že se ten vzorec řešení problému přenesl z minulosti a nebo tak, že ho někdo ovlivněný socialismem prosadil.
Jasně, není to odvaz. Současný stav je dost nevlídný vůči podnikatelům/firmám. To je to, co tu zemi někam posouvá, co dávám lidem zaměstnání, co vytváří peníze, které může stát rozfofrovat. A těch věcí je spousta.
Ohledně systému voleb – asi je zde něco špatně, ale bohužel asi nikdo nevymyslel nic lepšího. Dneska mají malé strany (s 5% mandátem) strašnou moc, můžou vydírat kohokoliv, protože na nich záleží, kdo bude vládnout. To je podle mě asi největší problém. Druhou věcí je netransparentnost veřejných zakázek, lobby velkých firem a když už jsem u toho, tak i trochu té mafie. Ale co? Pořád lepší než si žít své 1984