Cestování autobusem je snadné. Zjistíte jakým autobusem chcete jet, najdete zastávku a nastoupíte. Po nástupu vhodíte drobné mince do kastlíku a řeknete řidičovi, kam chcete jet. Řidič přepočítá mince, vytiskne vám lístek a případně vám dá ještě lístek, když jste vhodili více, než kolik bylo potřeba. Řidič totiž peníze nevrací. Dostanete lísteček, na kterém je, o kolik jste zaplatili navíc a vy si tento lísteček donesete do office (je hned vedle pošty), kde vám ty peníze vrátí.

Pokud víte kolik cesta má stát, řekněte řidičovi jenom částku, nemusíte říkat cílovou zastávku.

V autobuse si najděte vhodné místo. V zadní části druhého patra se občas scházejí sociálně nepřizpůsobiví občané a občas si tam zapálí. V Irsku se v autobusech normálně kouřit nesmí.

S dopravou v Dublinu je to hodně špatné. Ty ouzké uličky se velmi snadno zacpou a vy pak jedete autobusem i o hodinu déle. Navíc jsou občas zastávky postaveny tak, že je vidět z jedná na druhou, takže se pořád zastavuje. Trošku to řeší ty jejich kouzelné vláčky, na které jsou Dubliňané moc pyšní – nechápu proč, jsou to prostě tři tratě, které prochází městem a na každé jezdí vlak a na každé se ten vlak nazývá jinak. Doprava je to rychlá, ale také o něco dražší, než autobus. Rozhodně však doporučuji zajet na pobřeží, je to tam moc krásné.

Pokud autobusem cestujete pravidelně, určitě si zakupte Rumbler, tedy lístek platící celý den (nebo pětidenní). Vyjde o hodně levněji, než za každou cestu platit 1,4O € – 2€ (platí se podle počtu zastávek).

Na letišti si kupte mapu – bude se hodit. Já tam sehnal perfektní mapu Dublinu (formát A4) za 10€, což nebyla nadsazená cena, jak jsem se obával, ale úpně běžná. Z letiště se dostanete buď AirLinkem nebo normálním busem. Ten první je zelený a stojí 6€, druhý něco kolem 2€ a je žlutý. Pokud budete cestovat více, kupte si lístek na celý den v automatu před zastávkou, stál 4€ a platí i na AirLink.

V centru si jako první kupte SIM kartu. Já jsem si nakonec koupil Meteor (předplacenou kartu – tomu se v Irsku říká top-up), ale všichni operátoři mají víceméně podobné ceny. Občas vám připíšou nějaký kredit zdarma. SIMka je většinou zdarma, kredit se prodává od 5€.

Pokud nemáte PPS #, bude nutné si ho zařídit. Bohužel budete potřebovat důkaz platné adresy – je to například účet za telefon zaslaný na adresu, kterou uvedete jako kontaktní. Land lord/lady vám ho s radostí dají (nebo půjčí).

Takže jako první je nutné sehnat ubytování. Zkuste Trinity College, kde jsou na nástěnce inzeráty. Občas bývají i v internetových kavárnách. Projeďte také servery na internetu. Pokud najdete inzerát, který se vám líbí, zavolejte na něj. Jiný způsob komunikace vás znevýhodní oproti ostatním.

Prozatimní bydlení lze nalézt v hostelech nebo tzv. B & B (bed & breakfast). Je to většinou bydlení s dalšími 10 lidmi na pokoji v ceně kolem 20€. Dá se sehnat i levnější, záleží opět na termínu, který potřebujete. Prohledejte internet.

Pokud už máte kdy bydlet, ihned si zařiďtě PPS number a pak rychle založit účet v bance. Většinou chtějí taky nějaký důkaz o adrese a nebo ještě o tom, že máte zaměstnání. Bohužel vám nedám rady o tom, která banka je nejlepší. Já sám jsem využil služeb Bank Of Ireland, protože nechtěli důkaz o tom, že mám práci, ale to je věc, která se liší pobočku od pobočky a je tedy lepší si je obejít a vyptat se.

Celou dobu (od chvíle co máte irské číslo) už samozřejmě shánějte práci. Začátky jsou krušné, ale není to tak strašné, jak to vypadá.

Minimální mzda se v Irsku může lišit v jednotlivých odvětvích, proto si vždy zjistěte, kolik to zrovna dělá, aby vás zaměstnavatel nenatáhl. Pokud budete mít problém se zaměstnavatelem, zkuste odbory. V Irsku nefungují až na tak dementním (socialistickým) principu jako v ČR, takže odhoďte předsudky a těch pár € za členství jim klidně dejte. Slouží spíše jako právní poradenství.

Mzda se vyplácí většinou týdně, jen vyjímečně měsíčně. Zaměstnavatel vám ji většinou bude chtít zasílat na účet, takže to je asi první věc, kterou si zkuste vyřešit – založit si účet. Můžete si to nechat zasílat do ČR, ale pozor na poplatky. V Irsku za účet celkem nic nezaplatíte – za kartu k účtu dáte asi 10€ a roční poplatek je asi 10€. Navíc v některých obchodech neberou normální (a tím myslím i embosované) kreditky (a tím myslím VISA i MC), ale jenom něco, čemu říkají laser a mají to i ty nejlevnější karty, které v Irsku k účtu dostanete.

Přečtěte si také článek o tom, jak v Irsku sehnat práci nebo co udělat po příletu.

Na úvod napište Curriculum Vitae. V první sekci uveďte osobní údaje: NAME, ADDRESS, DOB (date of birth), E-MAIL, TELEPHONE. Nepište sem vaše social number, nikdy nevíte, kam se vaše CV dostane a kdo by toto číslo mohl zneužít. Social number je v Irsku jediné číslo sloužící jako kontakt s úřady, chraňte si ho jako rodné číslo v ČR nebo ještě více.

Další sekci nazvěte Personal profile. V této sekci se běžnými větami popište. Jsem pečlivý a zvyklý pracovat v kolektivu. Unesu vysokou míru zodpovědnosti. Jsem nejlepší v… Toto vše potří do této sekce.

Key strenghts je sekcí, ve které by mělo být v bodech vypsáno, v čem jste doopravdy dobří. Napište sem zhruba 5 bodů. Například vysoké organizační schopnosti.

Education - sem vypište dosažené vzdělání. Vždy časové období studia, název školy, fakulta, zaměření.

Employment history. Sem vypište své pracovní zkušenosti. Nahoře bude ta nejčerstvější, dole pak ta nejstarší. Vždy napište časové období, kdy jste práci vykonávali, název pozice, zaměstnavatele a město (stát), kde jste pracovali. Připojte stručný výčet vašich povinností, které s sebou ona práce nesla.

Language skills. Zde jednodušše napište jaké jazyky ovládáte a na jaké úrovni. Případně sem připište získané certifikáty.

Other capabilities. Do této sekce připiště vaše počítačové znalost, programy, které umíte používat, řidičské průkazy a další relevantní informace.

Z počátku jsem měl svá CV čistě pravdivá a divil jsem se, že mi nikdo nevolá. Poté jsem potkal v hospodě partičku Slováků, kteří si do CV vymysleli úplně všechno – např. 3 roky praxe recepční v hotelu. Pokud tedy chcete uspět v takovéto konkurenci, musíte si taky vymýšlet. Sežeňte si nějakého kamaráda v ČR, který vám potvrdí reference, které si vymyslíte a do CV uveďte jeho číslo. Berte to tak, že je důležité upoutat pozornost – jinak se na interview prostě nedostanete.

První fáze: Hledání práce

Práci si lze do určité míry hledat z ČR. Irové nemají problém volat do zahraničí, protože je to pro ně za hubičku, takže když pošlete CV z ČR a uvedete do něj ještě české telefonní číslo, do týdne můžete očekávat odpověď.

Druhou věcí ale je fakt, že v Irsku pravděpodobně své české číslo v telefonu mít nebudete a přijdete tak o odpovědi od některých zaměstnavatelů, kteří se vám snažili dovolat na české číslo.

V Irsku můžete obcházet obchůdky, na jejichž výlohách se skví nápis staff wanted nebo něco podobného. Druhým způsobem je hledání práce na internetu. Vyzkoušejte fas.ie (obdoba úřadu práce) nebo jobs.ie. Velmi výhodné je inzeráty kontrolovat hned ráno, když jsou do systému zadávány (hlavně u fas.ie) a na inzeráty okamžitě volat. Třetím způsobem jsou agentury. Prostě si najdete agenturu, zajdete do ní, necháte tam CV a něco jim řeknete. Když pro vás budou mít job, tak vám zavolají.

Druhá fáze: Životopisy

Tato fáze je klíčová – čím víc (a čím dříve) životopisů rozdáte, tím dříve budete mít práci. Samozřejmostí je mít životopis dobře napsaný. Nevíte jak? Přečtěte si na toto téma článek. Hlavně se nebojte se v životopise vychválit a dokonce si i vymýšlet. Brzy zjistíte, že životopis tak maximálně necháte v obchodě/restauraci nebo jej pošlete emailem/faxem. Do kontaktu s manažerem se v této fázi nedostanete a tudíž ho nic jiného než životopis o vašem případném pozvání na interview nepřesvědčí.

Fáze třetí – Interview

Zhruba po týdnu by vás měl manažer kontaktovat, pokud si vás vybral na interview. Zde se sice životopis ještě řešit bude (takže si ho nastudujte – pokud v něm nejsou zcela pravdivé informace), ale již máte šanci manažer okouzlit svými schopnostmi. Na interview totiž potkáte většinou bandu neschopných asociálů a přistěhovalců bez znalosti angličtiny, kteří si svá perfektní CV prostě vymysleli.

Nebojte se, že vám bude manažer telefonovat, většinou se snaží, aby ste mu rozumněli. Přesto si nacvičte frázi ve stylu Já vás nějak špatně slyším, neposlal by ste mi prosím adresu místa kam mám jít SMSkou.

Pokud se na interview dostanete, již nebude těžké práci získat – právě kvůli konkurenci, kterou není problém strčit do kapsy. Stejně ale není od věci se na interview připravit. Říct si doma něco o sobě, co chceme v Irsku dělat, atd. Nikdy neříkejte, že chcete pracovat jen pár měsíců. Pokud jste studenti, řekněte, že chcete zůstat minimálně rok (máte gap year) nebo si vymyslete něco jiného.

Často se ptají, jak dlouho jste v Irsku a jak se vám tam líbí. Také se ptají na social number. Řekněte že ho máte, případně, že o něj máte zažádáno. Pokud jste si ale do CV napsali nějakou práci v Irsku, neprozraďte že social number nemáte. Dalším velmi oblíbeným tématem u pohovorů je, zda jste ochotni pracovat o víkendech a přesčasy.

Pokud interview dopadlo úspěšně, manager vás do týdne kontaktuje. Gratuluji, máte práci.

Děti – to byla jediná věc, ze které jsem měl v Dublinu strach. Ve 12pm jsme třeba jeli autem do hospody a přes přechod na červenou se plouží partička dětí. Poslední je asi dvanáctiletá holčička. Protože jejich přecházení by se dalo nazvat nebezpečnou situací, Brian (řídil) zatroubil. Holčička se zastavila, zvedla prostředníček a pár minut na nás řvala nadávky.Jednou jsem si takhle seděl se svou přítelkyní ve Starbucks a popíjel lahodnou kávu. Kavárna je situovaná kousek od centra Dublinu a velmi rád jsem si do ní chodil odpočinout – prostředí tam je velmi příjemné a káva doopravdy dobrá.

Takže si lebedím v pohodlné lenošce a s přítelkyní probíráme závažná témata ohrožující řádný chod světa nebo něco podobně důležitého, když si najednou všimnu takového podivného chlápka. Vedle nás (zhruba 2 metry od nás) seděly nějaké dvě dámy u stolečku pro dva. Byly víceméně naproti sobě. Po jedné ruce měly prosklennou stěnu kavárny (byly kousek od vchodu) po druhé ruce jsem opodál seděl já.

A ten podivný chlápek někde ukořistil židly a usadil se za jednou z těch dam. Asi byl částečně kryt sloupem, případně se tvářil jakože se nic neděje – nevím, ale druhá dáma si ho ani nevšimla. Obě seděly ve vysokých lenoškách, takže byla situace mírně nepřehledná. Jak jsem zjistil, dáma, která seděla před oním podivným chlápkem měla mezi lenoškou a zdí položenou kabelku – a samozřejmě na ní přes lenošku nemohla vidět.

Chlápek tam tak divně poposedával a čím dál víc upoutával mou pozornost. Následně začal sunout jednu nohu podél pohovky (mezi pohovkou a stěnou – takže jsem ji neviděl). To už upoutalo mou pozornost hodně – do té doby jsem si nebyl jist, zda to není třeba manžel jedné z těch dam.

A protože jsem na něj neustále koukal a k tomuto jsem se musel trošičku otáčet, chlápek si mě asi všiml, takže chvilku předstíral nenápadného. Choval se nějak podivně nenápadným způsobem, protože jsem byl v celé kavárně jediný, kdo si ho všiml. Ani má přítelkyně ho nezpozorovala a to seděla více méně čelem k celé té akci.

Po chvilce si chlápek zavěsil na koleno bundu a začal nohu zasouvat mezi stěnu a lenošku – to už jsem měl jistotu, že nekoná nic moc správného. Až do této doby jsem na něj hleděl podezřívavě, ale protože by mě nikdy nenapadlo krást kabelky, tak mi nedošlo, co se tam děje. A teď mě to najednou trklo! Křikl jsem na přítelkyni, ať dámě řekne, že si má hlídat věci a připravil se skočit na toho chlápka a záchránit kabelku. Ten však jak viděl rozruch ihned nohu přisunul a dělal že se nic neděje. Do toho si paní zrovna něco chtěla vyndat z kabelky, takže ta zmizela z toho nebezpečného místa. Chlápek se rychle sbalil a utekl.

Kdybych zachoval chladnou hlavu, mohl jsem ho ulovit, ale na druhou stranu jsem byl rád, že se to nestalo. Ten den jsem odlétal z Irska a kdo ví, zda bych nemusel svědčit či něco podobného. Jako zážitek to bylo každopádně zajímavé.

Letadlem se do Irska dopravíte za 2,5 hodiny, což je docela příjemné. Časový posun je jedna hodina. V Irsku je o hodinu méně než v ČR, abych byl přesný.

Pokud chcete srazit cenu co nejníže, cestujte některou z nízkonákladových společností. A objednejte si letadlo měsíc a půl nebo dva předem. Cena bude opravdu nízká. Já letěl do Irska za cca 2,5 tisíce i s poplatkama. Z Prahy. Třeba vám bude vyhovovat více Vídeň, Brno nebo Bratislava. Vybírejte, porovnávejte. Další možností je doletět třeba do Londýna a zde přestupovat – létání po ostrovech je doopravdy za hubičku. Ale z mé zkušenosti takto cenu srazíte jen v případě, že chcete letět třeba za týden. Když vybíráte letenky dva měsíce dopředu, pravděpodobně se vám to nevyplatí.

Z počátku jsem studoval ceny letenek přímo (což je dobré v případě hledání navazujících spojů), ale posléze jsem přišel na to, že nejlepší je zadat destinaci například na stránkách Student Agency, kde se vám ukážou nejlevnější lety na zadaný termín. Následně si otevřete stránky vybrané letecké společnosti a objednáte letenku tam – ušetříte na poplatkách za zprostředkování.

Já jsem byl velmi spokojen s AerLingus, takže vřele doporučuji – létají Praha – Dublin. Dále vyzkoušejte: Aer Arran, BMIBaby, EasyJet, Jet2, Ryanair, SkyEurope, SmartWings, ThomsonFly, FlyBe, ČSA.

Nebo stránku s přehledem nízkonákladovek a jejich destinací.

Přeji příjemný let a nezapomeňte si vyřídit pojištění. Často ho máte zdarma k platební kartě – u některých bank je však nutné ho aktivovat.

Jako student jsem samozřejmě nemohl do Irska vyrazit na dovolenou, peníze jsem spíše potřeboval vydělat než utratit. Naštěstí to v Irsku není problém, trh práce je otevřen všem členům EU a evidentně to Irsku jenom prospívá. Jejich ekonomickou situaci by jim mohly socialistické státy jen závidět (například Německo).

V Irsku se mluví převážně anglicky. Irové jsou však hrdí na svůj původ a nikdy se nedali zlomit britskou nadvládou a tak se mimo tento jazyk udržují i svoji původní irštinu. Proto všude najdete nápisy v irštině – označují názvy ulic, měst, …

Irská angličtina se zdá být takovým mixem mezi klasickou britskou a americkou. Samozřejmě je to nicneříkající konstatování, které ani navíc není příliš přesné. Irové (nebo obyvatelé Dublinu) trošku jinak vyslovují některá slova – typicky bus je |bus| a coming je |koming|. Podívejte se třeba na seriál IT crowd (Roy je Ir) nebo na Black Books. Nebuďte z irské angličtiny nervózní, dá se jí rozumět velmi dobře.

Práce je v Irsku hodně a občas vystačíte i s naprosto základní angličtinou. Já jsem prázdniny strávil v Dublinu, kde je pracovních příležitostí opravdu hodně. Pokud chcete vycestovat vyloženě za prací, nejvhodnějším termín se jeví konec srpna a pár následujících měsíců, protože Irsko hromadně opouštějí studenti z cizích zemí a uvolňují pracovní pozice. Když jsem do Dublinu přiletěl, viděl jsem, jak z ulic pomalu mizí letáčky typu hledáme zaměstnance na pozici …, ale před koncem prázdnin se výlohy obchodů a hospůdek těmito letáčky opět začaly plnit.

V Irsku není výrazně vyšší cenová hladina oproti ČR. Obecně jsou dražší služby, oběd tedy seženete obvykle kolem 10€ (fast-food 7€) a cesta autobusem vás bude stát zhruba 1,5€. Nájem v centru Dublinu vyjde přibližně na 70€/w. pro osobu s tím, že jsou 2 lidé na pokoji. Oblečení je víceméně stejně drahé nebo levnější. Pivo v hospodě stojí lehce pod 5€ a panák whiskey (nebo jiného lahodného nápoje) asi 4€. Levněji se dá pivo nakoupit v obchodech – zhruba za 2€.

Irsko bylo v několika minulých desetiletích známé občasnými nepokoji. Na severu ostrova, na kterém leží Irsko, se nachází Severní Irsko, které patří Anglii. Republic of Ireland je samostatný stát na Anglii nezávislý. A na hranici těchto dvou států proběhlo hodně bojů, stačí se například zaposlouchat do některých textů irské kapely U2. Více o těchto událostech lze nalézt například na wikipedii.